Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Cikánská fantazie Jihočeské filharmonie
22. duben 2015 | 21.51 |
O tom, že jsem vyměnila Barokní večer s Jihočeskou filharmonií za její Cikánskou fantazii, jsem tu už psala. Ale abych byla spravedlivá, musím přiznat, že nakonec se mi Cikánská fantazie líbila stokrát víc než celý Barokní večer. Svůj díl na tom určitě měl náš oblíbený pan dirigent Talich, který byl naprosto neuvěřitelný (kromě dirigování hrál i brilantně na housle), ale i zbytek osazenstva, tedy především jeho sympaticky bezprostřední hosté, díky nimž nabral celý koncert úžasně neformální, až živelný směr :o)
Všichni v orchestru měli náležitě vyladěné oblečení do černo-červené kombinace a pan dirigent Talich to vyšperkoval moc pěknou červenou košilí s černými výšivkami ve "španělském" stylu, nepřehlédnutelnými červenými tkaničkami u černých lakovek a nezapomněl ani na své legendární červené ponožky :o) Navíc bylo na doplnění vizuální stránky na bílé plátno v pozadí promítáno logo Jihočeské filharmonie, které bylo v průběhu koncertu různě barevně nasvíceno.
Co se hudby týče, byl celý čtvrteční večer 12. března 2015 vlastně jedna velká improvizace, až mi často připomínal jazz, jen s jinými hudebními nástroji (žádné trubky, ale housle a violy :o) Z názvů si pamatuju jen úvodní píseň "Hora Martisor", což je údajně rumunská skladba (během večera zazněly i nějaké maďarské), taková rychlá, veselá, která mi svým neustálým rychlým opakováním hlavního motivu trošku připomínala kreslené epizody Toma a Jerryho :o) ale jinak se mi moc líbila (v různých obměnách je ke zkouknutí i na youtube). Její název si pamatuju hlavně proto, že se pan dirigent Talich s cimbálistou Marcem před začátkem chvíli domlouvali, jestli vždycky k jednotlivým skladbám něco neřekne, což nechtěl, takže pak bylo na panu Talichovi, aby "tlumočil" do mikrofonu, co mu Marco stranou pošepkal do ouška :o) a hoši z cikánské kapely ho pak jen opravovali, když malinko zkomolil nějaký ten název :o) No a na dotaz pana Talicha, co vlastně znamená název "Hora Martisor" a jak by ho přeložili, se mu dostalo od houslisty odpovědi, že "Hora" je druh skladby (podobně jako čardáš) a "Martisor" je název skladby, víc se mu z nich dostat nepodařilo :o)
2pt">
A tohle byla jen první z mnoha vtipných perliček celého večera – cimbálista Marco Pillo by se totiž klidně mohl živit jako kabaretní bavič a jakmile dostal do ruky mikrofon, napráskal nám na pana dirigenta Talicha kdeco a utahoval si dokonce i z vlastního violisty, když na něj mluvil česky a pak nás poťouchle ujišťoval, že kolega není hluchý (jak by to také vypadalo, hluchý houslista, že?), a až po chvíli dodal, že je Maďar a že tudíž nereagoval, protože mu nerozuměl :o) Bylo neskutečně milé slyšet z první ruky, že ačkoli dělá pan dirigent Talich vážnou muziku, rozhodně není vážný člověk a že ho očividně užije na kdejakou blbinu (koneckonců i on si na Marca sem tam přisadil, ale jen tak decentně :o) Zkrátka bylo všude ve vzduchu cítit, že nejde o obyčejný, profesionální koncert (i když hudební výkony samozřejmě profesionální byly, ne že ne), ale že se sešla partička kamarádů, kteří milují hudbu a kteří se po dlouhé době zase na jeden večer sešli, aby si společně zahráli, a výborně se u toho baví :o) Zároveň bylo znát, že k sobě vzájemně chovají úctu a obdiv, což mi přijde hrozně sympatické.
Jedním z hostů byla také hlasatelka České televize, kamarádka (jak jinak :o) Iveta Kováčová, která zazpívala několik písní údajně vlastní tvorby. A nechyběl samozřejmě ani orchestr (když už v názvu koncertu figurovala Jihočeská filharmonie, bylo by docela faux pas, kdyby tam nakonec nebyla :o), který si společně s cikánskou kapelou nachystal pro pana dirigenta Talicha překvapení v podobě nečekaně zahrané "Happy Birthday" (bylo na nich jasně vidět, že mají něco za lubem, protože v momentě, kdy pan Talich natahoval ruce, že začne dirigovat další skladbu, první houslista po něm tak nervózně pokukoval, a pak spustili něco úplně jiného :o) Dostal samozřejmě i narozeninový dort v podobě houslí, k čemuž si neodpustil komentář: "Tak zase o rok starší." (s podtextem: no bezva, zase o rok starší, ty vole :o) a pak se zodpovědně přesunul k další skladbě se slovy: "A teď něco veselejšího." :o) Marco si pak ještě nezapomněl udělat z pana Talicha legraci, kolikáté že to slaví narozeniny: "Honzíku, padesáté, že?" a pan Talich mu za to hrozil smyčcem (samozřejmě jsem byla hrozně zvědavá, kolik že je našemu oblíbenému panu dirigentovi let, a po nějakém tom pátrání na internetu se mi podařilo zjistit, že je ročník 1967 :o)
Celý koncert byl jednoznačně nezapomenutelný :o) I když tentokrát možná ani ne tolik hudbou, která tam zazněla (i když byla taky úžasná), jako spíš atmosférou. Takhle totiž pana dirigenta Talicha neznáme a musím bez obalu říct, že byl prostě k sežrání (i normálně je mi strašně sympatický jako člověk, ale tohle byl jiný kalibr :o). Hodně se usmíval a neustále měl problém se udržet, aby nedirigoval, resp. on dirigovat měl, ale protože měl celou dobu v rukou housle, šlo to dost těžko :o) a tak si pomáhal smyčcem, případně vždycky na začátku "popohnal" orchestr některým z těch svých ladných pohybů rukou a pak už je ponechal svému osudu, protože musel hrát svůj part na housle. I když seděl na židli po straně pódia a "slovo" dostali hosté bez orchestru, stejně si celou dobu podupával nožkou do rytmu. Bylo zkrátka vidět, že ho to baví, že si to užívá a že celou cikánskou kapelu nepokrytě obdivuje, což několikrát i sám řekl – houslistu prý pro jeho živelnost a přirozenost, protože oni, klasičtí orchestrální houslisté se pořád drží pravidel a not, a samozřejmě cimbálistu Marca, svého kamaráda, u kterého přiznal, že vždycky obdivoval, že zatímco on musí na housle neustále trénovat, i před koncertem (a v souvislosti s narozeninami přiznal i že "šlachy bolí, ruce bolí, ale asi budu muset hrát dál" :o), Marco prostě sedne a hraje. Marco mu prý na to jednou řekl, že by si leda musel někde půjčit cimbál :o), načež to pan dirigent Talich uzavřel s tím, že Marco vlastně ani cvičit nepotřebuje.
Zkrátka navzdory tomu, co umí, byl zase až takový nesmělý, jako by tam celý orchestr, včetně něj, dělali hostům jen doprovod. Krom toho se také moc hezky snažil dostát své odpovědnosti sbormistra, zůstat za každou cenu profesionálem a vystoupení tak nějak ukorigovat (pokud to je vůbec s takovými hosty možné :o) Každopádně myslím, že se mu to povedlo a dlouhatánský standing ovation, který si na konci od celého hlediště vysloužili, to jen potvrzoval :o)
Komentáře
| RE: Cikánská fantazie Jihočeské filharmonie | boudicca | 26. 04. 2015 - 00:30 |
 RE(2x): Cikánská fantazie Jihočeské filharmonie |
rebarbora | 26. 04. 2015 - 19:34 |